V roce 2008 jsem chtěl využít propadu akcií k novému nákupu a zároveň diverzifikaci rizika. Abych ho snížil co nejvíce, rozhodl jsem se k nákupu dividendových akcií tam kde to znám – v České republice. Po zkušenostech s akciemi České spořitelny, které jsem nakoupil ještě coby gymnazista, jsem zvolil převážně tituly mimo tehdejší SPAD.
V mém portfoliu se tak objevily tituly, které při výplatě dividend pobavily a překvapily úředníky na přepážkách bank – Pražská energetika, Lafarge cement, OHL ŽS, ŽPSV U.O., Pegas Nonwovens, Selgen, Telefónica O2 a další. Většina těchto titulů má stabilní dividendovou politiku, ale díky minimální likviditě velký spread (což při dlouhodobém držení nevadí) a jejich kurz se prakticky nemění. To je ideální jako ochrana kapitálu, ale ztrácí se tak dynamická výhoda tohoto instrumentu. Nezbylo mi, než se poohlédnout mimo Česko.
Volil jsem mezi Německem, Rakouskem a Maďarskem. Rozhodl jsem se pro Polsko a Maďarsko, kde zanedlouho zvítězil Viktor Orbán a volba byla jasná. Začal jsem se podrobněji zajímat o polský kapitálový trh.
Překvapilo mě, jak málo informací je o Varšavské burze v Česku dostupných. V platformě brokera sice je základní popis, ale ten je naprosto nedostatečný – neumožňuje odhadnout sílu společnosti na trhu, zda vyplácí dividendy apod. Naštěstí je polština příbuzným jazykem a zbytek zvládl Google překladač nebo přímo anglická verze stránek. Přesto jsem uskutečnil několik nákupů kdy se v mém držení se ocitly i tituly, které bych nyní nekoupil.
Ostatně masovost anglické verze stránek byla první, co mě překvapilo. Není u nás zvykem, aby zpravodajské weby měly víceméně plnohodnotnou anglickou verzi.
A co je tedy na Varšavské burze tak skvělého?
Musím začít u stereotypů, které máme nejen vůči Polsku, ale i dalším státům (a platí to samozřejmě i naopak, to není kritika). Stereotypy v myšlení se nejlépe vyjeví při návštěvě dané země. Z rozhovorů na MoneyExpo i na dalších akcích, z článků na webech i v novinách vysvítá, že na Polsko se koukáme jako na zemi, která nám nemá moc co nabídnout a ekonomicky už vůbec ne. Stále je zde ve vzduchu étos devadesátých let a pověst ČSFR/ČR jako středoevropského ekonomického tygra. Ale to už dávno neplatí a z pohledu kapitálových trhů je ten rozdíl markantní. Řeknu to naplno: Varšavská burza není naštěstí v ničem podobná pražské!
Na dvou trzích se obchoduje přes 900 akciových titulů, z libovolného oboru si můžete vybrat z několika titulů dle libosti. Neplatí jako u nás, že celá energetika = ČEZ, telekomunikace = O2, těžební průmysl = NWR a podobné absurdity. Ani se nestane, že burzovní index absurdně ovlivní pohyb jediné akcie, byť ta „reprezentuje“ celé odvětví. Dále se rozvíjí dluhopisový trh a trh s indexovými a komoditními futures. Ano, pražská burza je součástí středoevropského uskupení burz CEESEG, které dále zahrnuje vídeňskou, lublaňskou a budapešťskou burzu. Ale podívejte se na následující čísla:
(data: CEESEG, WSE)
Počtem titulů i kapitalizací je Hlavní trh Varšavské burzy větší než CEESEG. Samozřejmě Varšava nemá jen samá pozitiva, ale jako první trh ze střední a Východní Evropy je vnímaná jako rozvinutý trh. Dalším velkým kladem je, že málokterá kótovaná společnost působí čistě jen v Polsku nebo je dokonce polskou dcerou nadnárodní matky, což je model častý u nás. Naopak, polské společnosti působí minimálně ve střední Evropě, ne-li po celém světě. Např. i u nás známý těžař KGHM má doly v Chile, PGNiG (těžba ropy a plynu) např. v Norsku, banky mají dceřinné společnosti v Pobaltí. A řada kótovaných společností funguje i v Česku – např. značky Reserved a obchody CCC jsou polské. Máte-li na to žaludek, můžete si koupit i Provident, matku tuzemského eseróčka.
Rozdíly vznikly už na začátku, při transformaci ekonomik v devadesátých letech. Zatímco u nás byl preferována přímá privatizace, v Polsku hrál (a hraje) důležitou roli právě kapitálový trh, kam byly podniky postupně umisťovány. Panovala shoda v základním směřování a zakotvení Polska, kde silná domácí burza zastává důležitou funkci. Nestávalo se to co u nás, že každá nová vláda překopala prakticky vše. A v poslední době je našimi politiky a úředníky dokonce napadána i transatlantická vazba. V takto nestabilním prostředí je pražská burza odsouzena k okrajové roli. Bohužel tím netrpí jen burza, ale celá ekonomika.
Nemám nic proti pražské burze a velmi rád bych tam obchodoval. Příležitosti jsou ale jinde. Bohužel.